P1

Seděl ve špinavé čínské restauraci. Byla tma, lampy se za okny smály noci a v jeho nitru bylo prázdno. Necítil nic, jen hlad. Všechny jeho pocity jakoby odešly a on se nemohl ani hnout. Prázdnota, nuda, potěšení. Potěšení z prázdnoty. Byl za to rád. Jindy utíkal před realitou mílovými kroky, která ho ne a ne dostihnout. Vzpomínal na dětství. Za tlustým sklem cítil, jak cítil. Bylo to strašné, unikal návalu senzitivity a nemohl se nadechnout, padal na něj strop z betonu, všechno tak bolelo, tlačilo, řezalo, prchalo, stříkalo. Slzy upřímnosti se tenkrát valily po tvářích nemohouc se zastavit v pochopení reality. Unikl tomu? Vyhrál v kartách vítězství nebo se infantilně uzavřel ve skořápce, kterou rozežírá zevnitř jako červ? Rozhlédl se kolem sebe. Pálily ho oči. Cítil, že mu není fyzicky dobře. Bylo mu špatně ze sebe. V každém pohledu na sebe cítil jízlivou přítomnost neupřímnosti a hrál s ní zvláštní druh hry na schovávanou.